THAJSKO

tak nějak mě to sem pořád táhne, i přesto, že mám z Thajska velmi smíšené pocity. Člověk si tady tak nějak prostě musí zvyknout…

 

Thajsko je extrémně proměnlivá země. Tisíc chutí v jídle i v místech, kam zavítáte. Někdy mi to tady připomíná jeden velký cirkus, ale našla jsem  tu i takzvané oázy klidu. Thajsko je neuvěřitelně spjato s náboženskou tradicí, ale zároveň se tu dějí věci, které rozum nebere. Jsou tu místa, kde nepoznáte kdo je kluk a kdo holka a kde si za peníze koupíte opravdu cokoliv. Také jsou tu místa protkaná historií a místa kde na vás ze všech koutů dýchá Buddha a síla jeho myšlenky. Třpytivé dekorace, zlato i v té nejchudší vesničce, barevné kombinace slavnostních oděvů, rituální tance, show, oheň, alkohol i party a k tomu chrámy plné meditujících mnichů, sytě zeleně pralesy, bělostné pláže, vodopády, opice a neuvěřitelné night markety plné čerstvého ovoce, ale i těch nejšílenějších food kreací jen za pár kaček.

 

Heslo ‘massage massage‘ už tu skoro slouží místo pozdravu a všechno tohle je tak nějak obaleno vůní rybí omáčky.  Ne každý si zvykne na místní režim, ale já se tu cítím jako ryba ve vodě (většinou).

Vánoce 2016 jsem se rozhodla strávit na ostrově Phuket a tehdy za mnou přijel můj kamarád z Prahy. Pro něj to byla první zkušenost s Thajskem. Navíc si potřeboval odpočinout od šíleného pracovního nasazení a také přijít na jiné myšlenky po dost nepříjemném rozchodu. Není důvod proč ho soudit, prostě hledal nějaké povyražení. Na to je jako dělaná aplikace "Tinder", která funguje i tady a to možná víc, než je zdrávo. Už po několika hodinách na Tindru se objevilo spoustu zájemkyň. Společně jsme projížděli fotky a vybírali tu nejlepší. Smluvení schůzky s finalistkou na sebe nenechalo dlouho čekat. Už druhý den jsem ho vezla na smluvené místo. Je pravda, že se mi na jeho výběru něco nezdálo, ale tak snad ví co dělá. Vysadila jsem ho na parkovišti a domluvili jsme se, že ho tam za hodinku vyzvednu.

Otevřela jsem aplikaci Maps.me a hledala nejbližší pláž, kam sebou plácnu. Už jsem startovala skútr, když vidím Ondru jak celej rudej s vytřeštěnýma očima běží ke mě, nasedá na skútr a říká

 

"Jeď, jeďˇ! Rychle pryč odtud... To byl ladyboy..."

Nebude první ani poslední, komu se tu něco podobného přihodilo. Takže pozor při výběru vaší thajské společnice. První co je třeba zkontrolovat je, jestli nemá penis.

 

KOH PHANGAN

V Thajsku jsem byla už na mnoha místech, ale když jsem poprvé vystoupila z ferry na ostrově Koh Phangan, pohltil mě pocit, že tady jsem naprosto správně. Nakonec jsem na ostrově strávila bez mála dva měsíce a nestačím se divit, jak rychle utekly.

Party ostrov, to je jeho osudová pověst díky fenoménu Full Moon Party, která se koná při každém úplňku. Ale takhle to tady znají jen dovolenkáři. Já jsem prozkoumala ostrov trošku víc do hloubky a nestačila jsem se divit, kolik toho nabízí.

 

Jako by tu byla nějaká pomyslná hranice

 

uprostřed ostrova a tu, když překročíte, ocitnete se v ráji. Nádherné čisté pláže a neuvěřitelný západ slunce na Zen beach. Můj taťka by to nazval hipízáckou vesnicí. Pro mě se ale tahle polovina ostrova stala magickým místem. Tentokrát jsem totiž nepřijela jen objevovat ostrov, ale zkusit si i intenzivní pobyt v healing centru Wonderland. Každý den minimálně 3 hodiny jogy plus meditace, reiky, veganské jídlo a nespočet kurzů. Tahle komunita ‘šamanů’ nemá s Thajskem mnoho společného, ale ti co do ní patří, tady vytvořili zázemí, které jinde na světě nenajdete. Vytvořili tady takovou bublinu, kde máte čas jenom pro sebe.

 

Zážitky jako walking meditation nebo eclectic dance se těžko přenášejí, natož popisují na papíře, ale nelituju ani jediné věci, kterou jsem si tady zkusila.

Navíc jako by celé tohle

 

tajemství bylo schované v džungli

 

uprostřed ostrova. Otevírá se jen těm, kteří jsou na to připraveni. Na kurzu jsem byla jen 3 týdny. Další měsíc jsem se tu potulovala mezi jogíny, bubínkáři, léčiteli a čerpala pozitivní energii, která se mi bude hodit na další cesty.

 

KOH SAMUI

Ostrov zalitý sluncem s nabídkou překrásných resortů, luxusních restaurací a bělostných pláží. Ostrov, o kterém se mluví jako o tropickém ráji.

 

Na Koh Samui se pějí ódy a nejeden z mých známých se sem touží podívat. Já bych tenhle ostrov spíš nazvala ‘ostrov skvělého marketingu’. Místo, kde se o Thajsku nedozvíte nic. Koh Samui je ostrov pro turisty – dovolenkáře, kteří rádi stráví zasloužené volno na retortové pláži nebo u bazénu, vyrazí na fakultativní výlet s řidičem a k večeři si dají filet Mignon nebo Spaghetti Carbonara.

 

Mě ale tenhle způsob cestovní nenaplňuje. Když jedu do Thajska, toužím zažít Thajsko a tak pro mě byla tahle zastávka trochu zklamáním. Nakonec už mám s čím srovnávat. Mě neuchválily ani místní pláže, ani night market, ani obchoďák nebo kino… naštěstí jsem to nevzdala a nakonec zažila jedno malé dobrodružství.

Půjčila jsem si skůtr a vyrazila k Peak Eye View (maps.me). Bod v mapě, který se tváří jako restaurace v neturistických kopcích uprostřed ostrova. Tenhle cíl sliboval výhled na ostrov a tak jsem vyrazila. Díky tomu, že Koh Samui je malý ostrov (objedete ho za cca hodinu), jsem do restaurace dojela za nějakých 30 min. A jooooo, restaurace na úpatí kopce tam opravdu je, ale prázdná a zavřená. Naštěstí je tak nějak přístupná a tak jsem si tu dala vodu, kterou vozím sebou a pokochala se výhledem do kraje. Pořád to ale nebyl výhled, ve který jsem doufala. Tak netrvalo dlouho a já zase sedala na skůtr a rozhodla se pokračovat cestou do kopců, bez jediné představy, co mě tam čeká.

 

A čekalo... asfaltka se zvedala a jemně kroutila do zatáček. Stromy začaly řídnout a výhled do kraje se pomalu otevíral. Na horizontu se prolínaly odstíny modré, jak se blankytné nebe propojovalo s mořskou hladinou.  Lodičky, které se jemně pohupovaly na vlnách, vypadaly z téhle výšky jen jako hračky do vany. Slunce se odráželo od hladiny a dávalo úpatím kopců temně zelenou barvu. Já jsem doufala ve výhled na celý ostrov. Cíl byl jasný. Dojet až na samý vrcholek kopce a podívat se na všechny strany Koh Samui, které omývá mořská voda.

 

Ještě kousek a cvaknu to.‘

 

běželo mi hlavou. Když už jsem si říkala, že za touhle zatáčkou bude to pravé místo, opravdu jsem musela ze skůtru sesednou. Jenže to nebylo kvůli fotce. Přede mnou se totiž objevila železná brána, před kterou postávala ozbrojená vojenská stráž. Tady uprostřed ničeho. Koukali na mě stejně vytřeštěně jako já na ně. Moc turistů sem zřejmě nezavítá. Trochu ztuhle jsem se usmála, ani se nepokoušela ze sebe dostat nějakou větu a úplně zaskočená a bez fotky jsem vyrazila zpět. 

 

Ostrov, který se proslavil legendárním filmem Beach a kam každoročně zavítají tisícovky turistů. A přesně to byl důvod, proč jsem z tohoto pseudo ráje zase rychle odjela.

 

Překrásná Maya Beach, která je od roku 2018 zavřená, byla v obležení lidí. Vypadalo to jako když jsou slevy v obchoďáku. Samotný ostrov byla taková cirkusová přehlídka, chyběly už jen cvičení sloni. Objektivně je tady asi největší zábavou a všeobecně hranou hrou

 

„zlej se jak jen můžeš“,

 

místo kokosu koupíte piňa coladu, k obědu zřejmě kuře na curry a rumu a když už se přes poledne opalujete, tak aspoň sex on the beach. Nic, co by mě nějak extra bralo. A když k tomu připočtu špinavý mini pokoj, každý bar zlitej pivem, protože bez beer pongu  by to nebyl bar a místo ohnivých hraček si tu v noci kluci hrají s fosforeskujícíma tyčkama a tváří se, jak šíleně je to napínavý.

 

Pokud hledáte zážitek, jako měl Leo, vyberte si jinou pláž. V Thajsku jsou jich mraky a ty nejlepší rozhodně nemají cedulku ‘filmová.

 

byla v roce 2016 jedno z prvních měst, které jsem v Thajsku navštívila a nemohla se dočkat, až uvidím všechno, co nabízí. Průvodce jsem měla přečteného snad dvakrát a tak už jen zbývalo vyrazit do ulic.

Pobřežní město s vyhlášenou walking street má spoustu vyžití. Přes den koktejly a vodní sporty a v noci koktejly, koktejly a sexuální turistiku všeho druhu... 

Tehdy jsme sem vyrazili s Australanem Adamem, který tu má pár kamarádů. Když jsme mířili ke zmíněné ulici, říkala jsem si, že tohle je trochu jiná party než v Austrálii nebo doma. Měla jsem oči na stopkách a skoro si vykroutila hlavu za vším ‘netradičním’, co se dalo vidět jen tak z ulice. Řekla bych, že prsa byla všude! Všechna větší než ta má a všechna umělá. Jestli jsou přišité na ženském nebo mužském těle, to zase nebylo tak podstatné.

 

Největší zábavu jsme měli v hádání, kdo z přítomných ‘sexuálních pracantů’ je kluk a kdo holka,

protože v Thajsku uměj dobře přešít třeba i opici.

 

Tak nějak jsme korzovali městem, občas se zastavili na drink a pozorovali okolní šrumec. Musím říct, že s vyšší hladinou alkoholu se ta podívaná stávala víc a víc takovým panoptikem. Celá show se otočila o 360°, když si k nám přisedl nezvaný host. Očividně velmi protřelý Thajskou sexuální kulturou a velmi znalý místní společnosti. Chvíli jsme se bavili o tom, jak to tady chodí.
 

„Za peníze si tu koupíš cokoliv.
Sex s dětmi, náctiletými, muži, ženy, ladyboys.


Všichni totiž mají jeden stejný sen, a to že je tu někdo najde, odveze si je domů a zachrání je i celou rodinu.“  Není výjimkou, že celá rodina šetří na plastickou operaci syna, aby se následně stal nástrojem na vydělávání peněz a přispěl tak do rodinného rozpočtu. Nemusí být homosexuál ani transsexuál, prostě bylo rozhodnuto za něj.

 

Smích mě hodně rychle přešel, když jsem se rozhlédla kolem a viděla kolik jich tady je…. Musela jsem jít domu, hlavou mi zněla slova tohohle nezvaného hosta. Korunu tomu nasadil pohled na 200 kilového rusáka, co si vedl pod křídly dvě tak patnáctileté thajky. Žaludek se mi obrátil vzhůru nohama… Tak tady už mě neuvidí…

 

Phuket je znám především velkolepými party,
ale severní strana ostrova nabízí turisty nedotčené poklady.

 

V oblasti Thalang najdete nádherní pláže s bílým pískem - Naithon Beach, Nai Yang Beach a Banana Beach a taky se tu dá skvěle bydlet (AirBNB i resorty). Za mě top je The Slate a restaurace CUT Grill & Lounge. A proč je tahle strana ostrova tak odlišná? Party ani davy turistů tady nenajdete, ale vyplatí se navštívit

 

 

Vodopád Bang Pae

Ten největší vodopád na Phuketu mě obdařil setkáním s místňákem jménem Kyo. Ten hned po příchodu vylezl na vrchol vodopádu a skočil do temných hlubin. Neskutečný. Tak moc neskutečný, že ač se strašně bojím vody, motivoval mě k tomu, abych si pod vodopádem aspoň zaplavala. Navíc nám ukázal thajský druh cikády, která mimo to, že je strašně ošklivá, tak dělá asi největší randál, jaký si umíš představit. A navíc je i dost oblíbenou pochoutkou….

 

Projekt pro rehabilitaci gibbonů

Výzkumné oddělení pro záchranu divokých zvířat gibbonů, kteří by bez pomoci zřejmě zahynuli. Ani jsem netušila jaké kreace a zvuky dokáží předvést a přesto, že je chovají v klecích, byli neskutečně aktivní. Chvilku jsem přemýšlela, že si jednoho adoptuju, ale možná příště, zatím stačí jen příspěvek.

 

Wat Phra Nang Sang

Chrám hned vedle hlavní silnice. Vlastně takový areál, ve kterém jsem prolezla snad cokoliv, dokonce i na střechu chrámu jsem se dostala. S tímto místem je spojeno několik velmi krásných příběhů i faktů, tak například legenda praví, že manželka místního panovníka měla poměr s jiným mužem a byla odsouzena k trestu smrti. Po jejím usmrcení se její krev zbarvila bíle, což znamená symbol nevinnosti. Právě proto je chrám pojmenován „Chrám bílé krve“ a později se stal posvátným. Uvnitř staré kaple jsou tři na světě nejstarší a největší sochy Buddhy z cínu s názvem Tři králové. Před chrámem stojí neobvyklá socha strážce, její unikátnost je v tom, že v rukou drží samopal. A ještě jedna specialita, v areálu je umístěna mumie mnicha Abbota, který je po smrti cca 50 let.

 

Jestli mě na Thajsku něco neskutečně baví, pak je to jídlo. Dostupnost, cenovky, barevnost...  To nejlepší samozřejmě objevíte, když vyrazíte na místní trhy. Čím méně turistické, tím lépe. Není to pro každého, i já jsem byla prvně trochu v šoku. Musíte být připraveni na typický smrad z durianu, rybinu, štiplavý nádech chilli, povalující se maso ve 30ti stupňovém horku a jestli hledáte tekoucí vodu, tak jste na špatné adrese. Na těch turisticky přijatelnějších trzích už najdete seřazené stolky, obsluhu, příbory, talíře a hlavně je tam vždycky stánek s drinkama. Tak tím bych doporučovala začít. Jednak alkohol funguje jako dezinfekce a jednak vás zbaví prvotní nejistoty a dovolí vám experimentovat.

Thajci jsou velmi kreativní a tak mimo klasického curry a sate tu nechybí ani

 

pizza, burger, grilované kuře a nebo pestrobarevné sushi.

 

Znovu podotýkám, že je to všechno bez ledniček. Pokud chcete aspoň nějakou jistotu, vyberte si stánek s největší frontou, kde se dělá něco na grilu. Fronta neznamená, že jsou pomalí, ale že je tam největší zájem.

 

Když jsem projížděla ostrovem Phuket a měla za sebou už pár desítek kiláků na skůtru začalo mi pěkně kručet v břiše. Na cestě se objevil přesně ten lokální market, kde na turisty nenarazíte a to byla moje šance. Pokukovala jsem, co stánkaři nabízejí, co bych tak mohla čapnout do ruky a zase pokračovat v cestě. V tom mě do nosu praštila vůně curry a moje oči se stočili k usměvavé stařence obklopené několika hrnci. Nemohla jsem odolat, protože zelené curry je můj snad neoblíbenější pokrm tady. Ukazuji na hrnec plný zelené směsi „Curry? Chicken?“. Stařenka se usmívá a přikyvuje, no proč taky ne, když mi nerozumí ani slovo.

 

Na prstech ukazuji 1 (jako jednu porci)
a ona zpětně 10
(jako 10 bathů – 7 korun).

 

Nestačím se divit s jakou rychlostí zauzlovala mikrotenový sáček, ve kterém je rýže přelitá zelenkavou směsí. U posledního stánku čapnu hůlky a mířím k několika improvizovaným stolečkům.

Nápad na večeři to byl dobrý, akorát mě doma neučili, jak se jí hůlkami z mikrotenového sáčku a tak to byl chvíli boj na život a na smrt. Snad zázrakem mi to všechno neskončilo v klíně a já jsem konečně dopravila první sousto do pusy. A hned jsem věděla, že je zle. Oči se mi zavalily slzami. Určitě jsem byla rudá jako rak. Začala jsem kašlat a lapat po dechu. Přiběhl ke mně jeden ze stánkařů a se smíchem mi podává lahev s vodou. Zároveň mává na dalšího stánkaře a všichni se tak nějak lámají smíchy. Teď mi to došlo. Právě jsem ochutnala to nejpálivější curry na celém Phuketu.

cestovatel cestovní blog cestování cestovní doporučení příběhy z cestování cestovní dobrodružství cestovatelský deník cestovat cesta turismus dovolena turista  Thajsko

  • White Facebook Icon
  • White Instagram Icon

© 2019 by Eri Salcmann