SÍLA MYŠLENKY

na cestě do Los Angeles

Kdo by nechtěl mít v letadle trochu víc pohodlí?

Samozřejmě se to dá řešit první třídou, ale já bohužel nejsem z těch, kteří by si ji mohli dovolit a tak jsem se, unavená z trajdání po Londýně, usadila na sedačku vedle okénka a sílou své myšlenky se snažila postavit imaginární bariéru před ty dvě volné sedačky vedle mě.

'Ať už nikdo nepřijde, ať už nikdo nepřijde' jsem tiše mumlala, jako magické zaklínadlo a ono prd.... Během pár minut se můj výraz očekávání změnil v protáhlý obličej a páreček cestovatelů se začal organizovat na dvou místech vedle mě. Se zklamaným výrazem jsem je zvědavě okukovla. Snažili se narvat kytaru do přihrádky nad hlavou, rozmisťovali lahve s uhlíkovým filtrem, aby k nim měli během letu přístup a do kapsy na sedačce zvládli nacpat připravenou svačinu, nafukovací polštářek za krk, mobily, dobíječky i kosmetiku... Než slečna usedla vedle mě, začala dezinfikovat všechno v nejbližším okolí (čekala jsem že dojde i na mě)... smutně jsem se podívala na svoji mini-poloprázdnou dezinfekci, která se houpala zavěšená na sedačce přede mnou a povzdechla si nad tím, že možná nejsem až tak zkušený cestovatel, protože tihle dva byly opravdu perfektně vyzbrojeni na 11ti hodinový let.

 

Jejich příprava a rozmisťování věcí zabralo dost času, ale i tak se jim pořád nějak nedařilo usadit. Vzrušený rozhovor, přehrabovaní se ve věcech a najednou zaznělo něco o změně letadla...

 

What? v dalších pěti minutách už společně
s několika členy posádky vyndávali kytaru,
dezinfekce i další věci ze všech možných prost
or

a rozběhli se uličkou k východu.

 

Zůstala jsem sedět s otevřenou pusou. Sedačky vedle mě zely prázdnotou. Vzápětí se ke mě přiřítili dva chlapíci v kvádrech. Poprosili mě posbírat všechny mé věci a jít stranou. 

No tak snad mě ještě nechtějí přesadit? Já přece byla hodná.

Ale přesazování se nekonalo, jen totální prohlídka sedadel a prostorů v nejbližším okolí. Když se jeden z tajných agentů konečně postavil na nohy, po tom co po čtyřech prolezl stísněný prostor okolo sedaček, usmál se, mrkl na mě a podotkl 'trošku jsme Vás upgarovali, teď máte celou řadu pro sebe'.

Kam ale zmizeli ti dva cestovatelé?
Snažila jsem se zahnat představu, že síla mojí myšlenky opravdu pomohla získat volné sedačky. Nebo jsem snad ty dva nebožáky zahnala svým napučeným výrazem...  Z mého dumání mě ale vyrušil hlas stewarda a informace, že budeme mít trochu zpoždění, protože dva z pasažérů museli vystoupit a teď jim dohledávají kufry. Oni totiž tihle dva perfektně připravení cestovatelé nechali někde na terminálu MacBook a Iphone. Doufám, že vše našly a že v dalším letu měli celou řadu jen pro sebe.

#eridiary #losangeles #amerika #london

 

  • White Facebook Icon
  • White Instagram Icon

© 2019 by Eri Salcmann