Déšť na rozloučenou ☔

Pamatuju, jak jsem v Čechách déšť vyloženě nesnášela. Jak mi ten chlad zalézal pod kůži a při těch poeticko romantických hláškách, jako 'Pojď, proběhnem se v dešti' se mi kroutili i palce u nohou. Byla jsem takový typický Tchajwanec. Místní totiž nevyjdou bez deštníku a vyloženě nesnáší déšť. Když se rozpršelo při mé poslední procházce v Kaohsiung, ocitla jsem se během pár vteřin na ulici téměř sama. A jako bych měla celé město, celý Tchaj-wan, jen pro sebe. Mně už totiž déšť nevadí, teda ne ten v Asii. A přesto, že se s touhle nádhernou zemí loučím, odvážím si spoustu vzpomínek, které mi znovu vykreslí úsměv na tváři. Stejně jako tenhle déšť. . . . . . .