Jsem grafik a svoji práci miluju. Sice se to nezdá, ale občas je opravdu nelehké skloubit moje pracovní nasazení s cestováním. Naštěstí, už jsem se během těch x let, co žiju jako digitální nomád, naučila své výlety plánovat téměř na minutu. Steeven říká, že mám absolutní German style a preciznost je pro mě opravdu na prvním místě. Neumím si představit, že bych nedodržela slíbený termín a neposlala splněné zakázky v čas. Stejně tak tomu bylo i při mém roadtripu Mexikem, jenže někdy člověk opravdu nedomyslí nejhorší scénář.

 

Ten den jsme ujeli 400 km. Z nádherné vily na útesu vedle národního parku

 

Huatulco až do vesničky Puerto Aristo.

 

Cestou nás nepotkaly ani kolony ani žádné příšerné silnice, a tak jsme do nového bydlení dorazili ještě za světla. Stihli jsme navštívit místní záchranou želví stanici. Pláž v Puerto Aristo je jedna z těch, kam možské želvy kladou svá vejce. a proto jsem tohle misto nemohla nepodpořit.

 

Tentokrát bez klasického stresu, jsem před sedmou pustila počítač, objednala mexickou večeři a mohla se vrhnout do práce. Všechno klapalo jako hodinky, práce mi šla od ruky a když už se blížila 11tá hodina, byla jsem téměř hotová a spokojená s výsledkem. Ještě znovu zkontrolovat všechny detaily a můžu krásně na čas odeslat svůj výsledek. Klikla jsme na ikonu uložit a v tu chvíli všechno kolem nás zhaslo a ztichlo. Netrvalo dlouho a přispěchal číšník s baterkou, aby nám oznámil, že vypadla elektřina.

 

“A jak dlouho to bude trvat?” ptala jsem se dost nervózně.

“Tak to netuším, možná do rána.”

To, že nejde elektřina, nebyl zas takový problém, když pracuji na notebooku s nabitou baterií, ale opravdový problém byl internet.  Místní wifi samozřejmě přestala fungovat a jak jsem za chvíli zjistila, v naší lokaci vypadlo všechno, i mobilní signál, takže i můj back-up, mobilní data, nefungoval. To byl ale super průser, protože jsem do půl hodiny potřebovala odeslat svou práci. V tuhle noční hodinu byla i recepce k ničemu. Noční směna nemluvila anglicky, ale z toho mála, co jsem pochytila, bylo jasné, že internet a elektřina není a nebude. Takže jsme v 11 večer skočili, po pár drincích, do auta a museli dojet do prvního města, kde budou svítit lampy. Bylo to 40 minut plných stresu, malých infarktů a dost zešedivělých vlasů, než jsem dojeli do města Tonalá. Našli jsme otevčený bar s wifi, na uklidněnou jsem si objednala tequilu a po odeslání emailu se bavilo pokukováním po místních. Nicméně jsem prvně poslala svoji práci s hodinovým zpožděním, protože někdy se všechno prostě naplánovat nedá.

cestování Mexiko příbeh z cest traveling Isla Mujeres

  • White Facebook Icon
  • White Instagram Icon

© 2019 by Eri Salcmann