• White Facebook Icon
  • White Instagram Icon

© 2019 by Eri Salcmann

Do města Da Nang jsem se rozhodla přesunout letadlem, abych šetřila čas a abych se co nejdřív dostala do tepla. Náhoda na sebe nenechala dlouho čekat a tak jsem v letadle usedla vedle kluka z JAR. Samozřejmě jsme prokecali celou cestu. Kevin žije v Da Nangu už pěkných pár let a tak jsem musela zjistit všechno, co se dalo. Doporučil mi  místa která musím vidět, ale i nejlepší čtvrť s restauracemi. V těch Vietnamských názvech dost ztrácím, a tak mi ta jméno nezůstala v hlavě ani 2 minuty. Mimo skvělých doporučení mi vyprávěl i pár neuvěřitelných historek ze svého života. Třeba jak nedávno zachránil život postaršímu pánovi z Austrálie, který dostal infarkt, nebo o jeho dětství v JAR. Osud nás ale dal dohromady jen na pár hodin a tak jsme se na letišti rozloučili a každý šel svou cestou.

Já dorazila do pidi hotýlku v centru města, kde jsem měla přislíbený skútr. Ani jsem nevybalila a rozjela se směrem Son Tra mountains. Říká se jim opičí hory a jsou na poloostrově Son Tra, kam se dá dojet plus mínus za hodinu. Chtěla jsem vidět opice s červenými obličeji, Linh Ung Pagodu a také největší sochu Goddess of Mercy, kterou podpírá lotosový květ a je odtud jedinečný výhled na město.

Příjemný vánek mě chladil na rozpálené silnici a výhled na moře i město byl jedinečný. Atmosféra posvátného místa se zářivě bílou sochou měřící 67 metrů mě ujistila, že jsem se vydala správnou cestou. Až když začalo zapadat slunce, rozhodla jsem se vyrazit zpět.  Už jak jsem nasedala na skútr začalo mi kručet v břiše a já si uvědomila, že jsem od rána nic nejedla. Na trip advisoru jsem našla nejbližší restauraci na cestě do hotelu a tentokrát vybrala jsem indickou. Přejela jsem nádherný Dragon Bridge, který je po celé délce obtočený zlatým drakem. Ten drak, každý víkend okolo deváté večer chrlí oheň, což jsem já teda nestihla a ani jsem se tady nezastavila, protože už jsem hlady mžourala. Když jsem konečně zahlédla název restaurace, doslova jsem zajela mezi dveře. Zajistila skútr, vytáhla klíče a zvedla hlavu…

 

můj pohled se zastavil u očí,

které na mě upřeně zíraly od protějšího stolu. Kevin!

 

S otevřenou pusou na mě zíral. Tak tomu říkám náhoda nebo osud? Tohle město totiž není zrovna vesnička, má cekem 1,2 mil obyvatel a my jsme zase ve stejnou chvíli na stejném místě? Oba jsme se začali smát a nevěřícně kroutili hlavami. Nakonec jsme měli dalších pár hodin na vyprávění historek, a aby toho nebylo málo, že neuhodnete, kdo se tady ještě zastavil na večeři? Australan s manželkou, kterému Kevin před pár týdny zachránil život…

tlacitka.gif
tlacitka-mui-ne.gif
tlacitka-sai.gif
tlacitka-nha-trang.gif
tlacitka-hanoi.gif
da-nang.gif
tlacitka-food.gif