• White Facebook Icon
  • White Instagram Icon

© 2019 by Eri Salcmann

Jestli mě na Thajsku něco neskutečně baví, pak je to jídlo. Dostupnost, cenovky, barevnost...  To nejlepší samozřejmě objevíte, když vyrazíte na místní trhy. Čím méně turistické, tím lépe. Není to pro každého, i já jsem byla prvně trochu v šoku. Musíte být připraveni na typický smrad z durianu, rybinu, štiplavý nádech chilli, povalující se maso ve 30ti stupňovém horku a jestli hledáte tekoucí vodu, tak jste na špatné adrese. Na těch turisticky přijatelnějších trzích už najdete seřazené stolky, obsluhu, příbory, talíře a hlavně je tam vždycky stánek s drinkama. Tak tím bych doporučovala začít. Jednak alkohol funguje jako dezinfekce a jednak vás zbaví prvotní nejistoty a dovolí vám experimentovat.

Thajci jsou velmi kreativní a tak mimo klasického curry a sate tu nechybí ani

 

pizza, burger, grilované kuře a nebo pestrobarevné sushi.

 

Znovu podotýkám, že je to všechno bez ledniček. Pokud chcete aspoň nějakou jistotu, vyberte si stánek s největší frontou, kde se dělá něco na grilu. Fronta neznamená, že jsou pomalí, ale že je tam největší zájem.

 

Když jsem projížděla ostrovem Phuket a měla za sebou už pár desítek kiláků na skůtru začalo mi pěkně kručet v břiše. Na cestě se objevil přesně ten lokální market, kde na turisty nenarazíte a to byla moje šance. Pokukovala jsem, co stánkaři nabízejí, co bych tak mohla čapnout do ruky a zase pokračovat v cestě. V tom mě do nosu praštila vůně curry a moje oči se stočili k usměvavé stařence obklopené několika hrnci. Nemohla jsem odolat, protože zelené curry je můj snad neoblíbenější pokrm tady. Ukazuji na hrnec plný zelené směsi „Curry? Chicken?“. Stařenka se usmívá a přikyvuje, no proč taky ne, když mi nerozumí ani slovo.

 

Na prstech ukazuji 1 (jako jednu porci)
a ona zpětně 10
(jako 10 bathů – 7 korun).

 

Nestačím se divit s jakou rychlostí zauzlovala mikrotenový sáček, ve kterém je rýže přelitá zelenkavou směsí. U posledního stánku čapnu hůlky a mířím k několika improvizovaným stolečkům.

Nápad na večeři to byl dobrý, akorát mě doma neučili, jak se jí hůlkami z mikrotenového sáčku a tak to byl chvíli boj na život a na smrt. Snad zázrakem mi to všechno neskončilo v klíně a já jsem konečně dopravila první sousto do pusy. A hned jsem věděla, že je zle. Oči se mi zavalily slzami. Určitě jsem byla rudá jako rak. Začala jsem kašlat a lapat po dechu. Přiběhl ke mně jeden ze stánkařů a se smíchem mi podává lahev s vodou. Zároveň mává na dalšího stánkaře a všichni se tak nějak lámají smíchy. Teď mi to došlo. Právě jsem ochutnala to nejpálivější curry na celém Phuketu.

tlacitka-thai-dobro.gif