• White Facebook Icon
  • White Instagram Icon

© 2019 by Eri Salcmann

Země známá pod dvěma jmény – Myanmar, ale také Barma, byla před rokem 2011 turistům téměř nedosažitelná. Zahalená tajemstvím, ale především hrůzou vojenské diktatury. Od roku 2011 má Barma prezidenta a parlament, ale i nadále má armáda výrazný podíl na moci.

 

Příběhů z doby, kdy byla moc pevně držena v rukou armády, je mnoho, ale ne mnoho se jich vypráví nahlas.

 

Mě náhoda přivedla ke stejnému stolu se 3mi místňáky

 

asi ve věku mého taťky. I přesto, že se rozmýšleli, kolik mi toho můžou vyprávět, pro představu mi to úplně stačilo. Dost mi jejich příběhy připomněly dobu našeho komunismu – cenzura, členství ve straně, zastrašování, věznění nepohodlných, nucené práce…

V roce 2007 tu proběhla tzv. Šafránová revoluce, jejímiž tvářemi byli hlavně mniši a jejich šafránová roucha.

Nejznámější osobností Barmy je stále Aun Schan Su Ťij, která roku 1991 získala Nobelovu cenu míru.

 

 

I přesto, jak hrůzostrašnou historii má tahle země za sebou, její obyvatelé jsou velmi slušní a poctiví lidé. Ve většině případů Buddhisti. Běžně tady potkáte muže i ženy v tradiční sukni longy. Dívky na místo makeup používají Tanaku – takové blátíčko, které slouží především jako ochrana pleti, ale i dekorace.

 

Dalším překvapením byla dostupnost a rozšířenost Betelu. Žvýkají ho všichni a koupíte ho všude. No není se co divit, přece jen tahle droga tady má tradici už 2000 let.

 

A jak poznáte v Barmě opravdovou lásku,

když si muž vyjme betel z pusy.

 

Tím vlastně aspoň na chvilku překonává svoji neskutečnou závislost.

 

A pár pravidel:

Na posvátná místa jedině bez bot (zahalená kolena a ramena)

Pokud sedíte nesměřujte chodidla  k soše Budhy, k oltaři ani k ostatním osobám.