Ten výhled z okýnka letadla mě nadchl. Desítky, jako by mechových polštářků, rozesetých po nádherné modré hladině.

 

Klenot Kadahu, jak se tomuto souostroví říká, je 99 ostrůvků v Andamanském moři a my jsme mířili na ten největší. Jeho jméno je složeninou dvou slov 'Lang' (z malajského slova 'Helang' v překladu orel) a 'Kawi' což znamená červenohnědá. Orel je samozřejmě i symbolem ostrova a v největším přístavu tady najdete jeho 12 ti metrovou sochu, která v místních vzbuzuje velmi rozporuplné emoce.

Vybrali jsme ubytovaní tak trochu z ruky, ale s dokonalou terasou. Na úpatí kopce, kam se ani taxikáři moc nechtělo, na nás čekal moderní apartmán s výhledem právě na zmíněný přístav a desítky zelenkavých ostrovů. Sehnali jsme skútry a během pár dní prošmejdili ostrov, jak jen se dalo. Několikrát, když jsme se vraceli do našeho bydlení, nám

 

přes cestu přeběhli splašené opice.

 

Většinou s sebou nesly nějaký úlovek z naší terasy, který jsme zapomněli schovat. Jednou odpoledne jsme se vraceli z nákupu a já je zase vyhlížela, jenže tentokrát jsem si všimla sítě zamotané mezi stromy. Rozhodně tam nebyla dlouho, protože před tím jsme ji nikdy neviděli a proto jsme tuhle informaci svěřili našemu hostiteli.

 

Gordonova reakce nás překvapila. Tenhle Novozélanďan, který se na ostrově usadil po letech cestování, se rozběhl do kůlny pro nářadí a říkal něco o tom, že tohle tedy ne. Zvědavě jsme naskočili do jeho auta a vyrazili k místu činu. Síť tam pořád byla, ale teď už se v ní něco třepetalo. Gordon neváhal ani minutu a rozjel záchrannou akci. Orel to sice nebyl, ale každý život se počítá. Vysvětli nám, že tohle je způsob, jak loví místní pytláci. Čekají, až jim v sítích uvízne orel, tukan nebo jiný vzácný opeřenec, kteří se tu dají pozorovat a zbytek uvězněných ptáků nechají chcípnout. Za to by je měl někdo pořádně potrestat! My jsme aspoň sundali a zničili jejich sít, ale určitě tu nebyla naposledy. 

​

Tahle část Langkawi má svého ochránce a já jen doufám, že je na ostrově víc takových Gordonů.