• White Facebook Icon
  • White Instagram Icon

© 2019 by Eri Salcmann

Čekalo nás 120 kilometrů po prašné cestě, což  tady zabere tak 3,5 hodiny. Nádhernou přírodou a vesničkami, kde se zastavil čas jsme dojeli na vrchol kopce, na kterém se třepotala španělská vlajka. Taky to bylo oblíbené místo pro stánkaře, protože právě tady asi staví hodně projíždějících. Jenže mě se chtělo strašně čůrat, takže stánek nestánek, nemluvte na mě, musím najít nějaké křoví. Zoufalá jsem odbíhala od auta, ale ještě jsem se otočila a chtěla zavolat na piráta, že jsem hned zpátky, ale

 

strnula jsem úžasem (a teda taky jsem se málem počůrala).  

 

Přede mnou se rozprostírala Laguna de Arenal, zářivě blankytná vodní plocha a nad kterou dominovala obrovská a dost děsivá sopka, vulkán jménem Arenal. Už jen chybělo, aby nad tímhle výjevem přeletěl Pterodactylus… protože tohle opravdu nebyl výjev z našeho století.

 

Objet jezero a dojet do našeho cíle trvalo další hodinu. Já byla jen přilepená k okýnku, abych si do paměti vryla tu neskutečnou podívanou. To jsem ještě neměla tušení, co mě čeká v hotelu. Pirát měl zrovna narozeniny a tak jsme se rozhodli  tímhle výletem trochu rozmazlit a zamluvili jsme pokoj a spa v Arenal Kioro Suites. Nikdy nezapomenu, když jsme stáli v našem novém luxusním pokoji, který měl vířivku a byl vetší než byt, ve kterém jsem v Praze bydlela.  Pirát roztáhl závěsy, které zakrývaly celou jednu prosklenou zeď a přede mnou stál ten obr, obr jménem Arenal. Měli jsme ho takřka na dosah a mezi ním a námi byla jen zeleno černá planina. Ani nevím jestli jsem za celou noc zamhouřila oči, protože jsem je nemohla odtrhnout od téhle podívané.

tlacitka-kostarika.gif
tlacitka-arenal.gif
tlacitka-matapalo.gif
tlacitka-tama.gif
tlacitka-jaco.gif
tlacitka-monteverde.gif
tlacitka-dobr.gif