• White Facebook Icon
  • White Instagram Icon

© 2019 by Eri Salcmann

Moje poslední zastávka v Barmě a non-stop znějící píseň Road to Mandalay od Robbiho Williamse. Otrava jídlem a 14ti hodinnová plavba po řece Irrawaddy, mě vyřídila na dva dny a proto jsem musela Mandalay zvládnout tak nějak z rychlíku – v místní verzi – na kole. A ano, opět ten nejnovější model bicyklu a x-kilometrů, které jsem potřebovala prozkoumat.

 

Největší lákadlo v okolí měří 1.2km a od roku 1850 stojí nad jezerem Taungthaman, 

 

U Bein Bridge se tímto pasoval na nejdelší

a nejstarší týkový most na světě.

 

Při západu slunce byl v naprostém obležení turistů a tak bylo těžké se soustředit na tu krásu kolem. Mojí roztěkanosti si všiml "Tomáš Rosický". Ano, místní mnich v typickém bordovém hábitu, který mi tvrdil, že je to jeho původní jméno (každý mnich má své rodné a mnišské jméno, tím pádem má každý z nich dva pasy). Ať  to byla pravda  nebo ne, jeho životní příběh a vyprávění o Buddhismu, mi dovolilo zapomenout na ten mumraj kolem a já se nakonec vracela 12 km za úplné tmy. Moje super moderní kolo jaksi nebylo obdařeno světlem. Podobně jsou na tom i silnice okolo Mandalay.

 

Ještě mě čekal poslední bod na seznamu - Mandalay hill. Kopec v centru města, na který vede 1729 schodů, po kterých jsem i já stoupala na boso, abych si vychutnala svůj poslední západ slunce v Myanmaru. Když tahle dokonalá podívaná skončila obestoupilo mě 5 teenagerů v čele s mnichem s dotazem, co budu teď a zítra dělat. Nakonec z nich vylezlo, že jsou to studenti angličtiny a chtěli by trochu potrénovat. Strávili jsme spolu 2 hodiny. Kluci se ptali jaká je Evropa a jestli by tam mohli pracovat. Holky zase zajímalo oblečení, kosmetické prostředky a kluci po světě. Sem tam nějaké zaváhání, lovení slovíček, červenání se , ale hlavně spousta smíchu.

Přála bych si být v jejich věku, taky tak odvážná. Oslovit cizího člověka, protože potřebuju potrénovat angličtinu, ale v Evropě se tohle prostě nějak nehodí. Nasedla jsem na kolo, abych ještě někde stihla večeři a na hotel jsem se vracela už za naprosté tmy. Projížděla jsem tichým a prázdným městem. V tuhle noční dobu patřily ulice jen psům a mě, bláznivé turistce na kole.