Z těchto tří ostrůvků se právě Gili Air stal mým nejoblíbenějším a byla to tak nějak láska na první pohled. Oproti Gili T se tady nekoná party každý večer a díky tomu se nemíří partičky opilých turistů. Na druhou stranu je tady spousta vyžití a skvělých podniků, což se nedá říct o nejmenším z ostrovů Gili Meno. Jako bonus tady mají z těch tří ostrovů naprosto nejrychlejší a nejstabilnější wifi a to v restauraci a resortu Sunrice. Všechno podstatné se děje hned v Maríně. Dáte si tu výborný kafe, z mini okýnka Gogo’s shake  vám podají ledový drink a o několik kroků dále se v Sharkbites najíte lépe něž na celém Lomboku. Atmosféra je tu víc než vyklidněná, žádný stres, shon ani uřvaná muzika. Uprostřed ostrova je yoga centrum, voda je tu průzračně čistá a pláže takřka bez lidí. Takový zapomenutý ráj, se vším, co k životu potřebujete. Navíc, pokud byste měli málo zábavy, tak na Lombok se lodí dostanete za 15 min.

 

A právě touhle lodí jsme potřebovali svézt co nejdříve po ránu, abychom si stihli Lombok co nejvíce projet. Jenže! V místní marině najdete rozvrh lodí, ale u té ranní, je to trochu záhada. Čas odjezdu je 8.30, ale jen pokud se loď naplní 40ti pasažéry a jelikož mi přišlo, že na celém ostrově je tak maximálně 20 turistů, zdála se mi tahle podmínka velmi nereálná. I tak jsme k přístavu vyrazili okolo sedmé, každý místní nám totiž poradil být u lodi o hodinu dřív (že by právě o tyhle místa byla taková rvačka?). Ještě polospící jsem usedla v kavárně do měkoučké židličky a s lístkem číslo 17 za dvanáct korun jsem vyhlížela, co se bude dít. Utekla zhruba hodina a seznam pasažéru byl zhruba u čísla 25. Kde tady seženeme dalších 15 lidí? Navíc každá minuta tady nám ubírá čas, který máme vyměřený pro Lombok, takže co budeme dělat? Co byste v tu chvíli dělali vy?

Potřebovali jsme vyrazit co nejdřív a tak na mě čekalo jednoznačné řešení…Vyrazila jsem k okýnku, kde sedělo pár netrpělivců, a když jsem tomu

​

chlapci za kasou sdělila, že koupím zbylých

patnáct lístků, trošku vykuleně na mě koukal.

 

Očividně jsem nebyla jediná, kdo spěchal na pevninu. Slečna s kufrem, která měla zamířeno na letiště, se na mě usmála a bylo vidět, že jí trochu spadl kámen ze srdce a nabídla mi, že zaplatí polovinu zbylých lístků. A
tak jsme vyrazili směr Lombok.

​