​

Říká se „Bez peněz do hospody nelez“

 

a já bych dala ruku do ohně za to, že to platí všude na světě, ale Gili ostrovy jsou opravdu jiné.

​

Jednoho krásného večera jsme na Gili Air chtěli vyrazit na romantickou večeři. Když už jsme se chystali, tak mi došlo, že nemáme dostatek peněz, takže jsem si před jídlem udělali malou procházku k místnímu bankomatu. Jenže nakonec jsme obešli všechny tři, které na ostrově mají a ani jeden nefungoval. A sakra, v kapse sice máme as sto korun, což nám na večeři vystačí, ale bude to romantika bez vína... No nedá se nic dělat.

 

Pro dnešní večer jsme vybrali nový podnik, abychom pořád neobcházeli jen ty v okolí a abychom okoukli i jinou část ostrova. Po deseti minutách chůze jsme dorazili k malému otevřenému sezení s domácí atmosférou a veselým majitelem, který je zároveň i obsluha.

​

Jen co jsme dostali meníčko byla jsem až udivená, kolik druhů jídel tenhle mini podnik nabízí a hned mi začalo vrtat hlavou, kolik toho budeme moc vyzkoušet. Steven měl stejné  myšlenky a tak jsme z kapes vysypali všechny drobáky a začali počítat, kolik peněz tedy dohromady máme. Toho si nemohl nevšimnout majitel a zřejmě taky odposlechl část našeho rozhovoru a přiskočil ke stolu. „Dejte si co se vám líbí a jestli nemáte dost peněz, tak mi to přijdete zaplatit zítra…“ Tenhle kluk nás viděl poprvé v životě a dohromady asi pět minut. Neměl tušení, kde bydlíme, kdo jsme nebo jak se jmenujeme a přesto nám udělal takovouhle nabídku. A tohle se mi ještě nestalo.