• White Facebook Icon
  • White Instagram Icon

© 2019 by Eri Salcmann

Hlavní město Vitnamu byla moje první zastávka po Myanmaru. Let trval asi dvě hodiny a můj první a nejsilnější pocit byl:

Boože no já tady snad zmrznu…!“

 

Byl březen a přesto, že je Vietnam tropická/subtropická země, počasí tomu rozhodně neodpovídalo. A co víc, ani oblečení v mém kufru na tohle nebylo připravené. Polozmrzlá jsem nějakým zázrakem vyhandlovala celkem příjemnou cenu s taxikářem (270000 VND) a zanedlouho dorazila do hotelu. Tentokrát jsem si udělala radost, střešní pokoj s terasou v docházkové vzdálenosti od starého města, které tu stojí víc jak 1000 let.

Hanoi se začala halit do šera, pouliční světla nabírala na síle a já se rozhodla prozkoumat okolí. Moje první kroky vedly rovnou za nosem… resp. za vůní polévky Pho. Hned vedle sporáku se kolem pár stolečků mačkalo několik strávníků. Nikdo ani nezvedl hlavu, když jsem mezi ně přisedla a objednala PhoBo. Obrovská voňavá mísa, plná nudlí, hovězích plátků a barevné kombinace jarní cibulky, chilli a limety, mě zahřála nejen u srdce, ale prohřála i moje zmrzlé tělo… "Joooo, tak tohle je Vietnam..."

Na druhý den už mě čekalo objevování města. Procházka barevnými uličkami. Shon, hluk, barvy, vůně, architektura, chrámy, vonné tyčinky, třpytivé dekorace a podzimní teploty… tahle kombinace mi vykreslovala Hanoi v úplně v jiných barvách, než jsem čekala. Postarší ženy, sedící na zemi, přepočítávající stovky bankovek, to byl obrázek, který se mi naskytl, když jsem vstoupila do nejstaršího místního chrámu Bach Ma Temple. Téměř s otevřenou pusou  jsem dál bloudila uličkami plnými prodejců s látkami, klobouky, suvenýry, kávou, čaji… Za každým rohem další a další moment, který upoutal moji pozornost. Nadšená a promrzlá jsem usedla k plastovému stolečku a objednala vietnamskou kávu. Můj pohled se stočil na chlapci, který seděl na patníku před obchůdkem a v ruce držel tradiční vietnamskou dýmku. Ta je vyrobená z bambusu a měří asi 50 cm, takže ji rozhodně nepřehlédnete. Nějak mi nedošlo, jak upřeně na něj zírám. I on si všiml a s úsměvem na tváři mi naznačil, ať jdu k němu. Rozhlédla jsem se kolem sebe, no jo, opravdu mluví na mě a tak jsem se (trochu váhavě) došourala k němu a přisedla na patník. Rovnou mi

 

předal dýmku a říkal Thuốc lào, strong’...

 

Potáhla jsem jenom zlehka, neměla jsem totiž vůbec tušení, co se tady kouří. Byl to tabák, silný tak,  že mě rozkašlal. Trochu mě to prohřál a hlavou mi běželo ‘tak teď už jsem skoro místní’.

V Hanoi jsem stihla prozkoumat co se dalo. Hodně depresivní je návštěva Hoa Lo věznice. V Temple of Literature jsem se zúčastnila předávání diplomů studentům. Oravdu krásná ceremonie. Ještě jsem si na book market koupila knížku, pro další ‘book share’. Večerní procházka okolo Hoan Kiem Lake bylo nezapomenutelná. Světla z marketu se třpytila na hladině a k tomu dominovala osvícená silueta Ngoc Son Templu.

Vietnamese Women's Museum byl takový průlet ženské historie ve Vietnamu, kde jsem si prohlédla nejen šaty a šperky ale především jsem se dočetla o vietnamských tradicích. A to nejlepší na závěr. Právě tady jsem  dostala pozvánku na Vietnam Fashon week a ještě ten večer jsem se sklenicí bublin, v mých jediných poloroztrhaných kalhotách, seděla mezi designery a kochala se módními nápady Vietnamských mladých talentů.
 

 

 

tlacitka.gif
tlacitka-mui-ne.gif
tlacitka-sai.gif
tlacitka-nha-trang.gif
tlacitka-hanoi.gif
da-nang.gif
tlacitka-food.gif