• White Facebook Icon
  • White Instagram Icon

© 2019 by Eri Salcmann

LOMBOK

Ne každý den je posvícení a právě den, kdy jsme vyrazili na Lombok byl jedním z nich. Byla jsem unavená a to, že loď z Gili Air skoro neodjela, jsem možná měla brát jako jasné znamení, jenže… plán zněl jasně… podívat se k druhému největšímu a nejhrozivějšímu vulkánu v Indonesii, obru s názvem Rinjani. Po 8mé ráno jsme si v Maríně půjčili skútry a vybavení tím nejdůležitějším jsme vyrazili za dobrodružstvím. Když už jsme byly na cestě dobré 3 hodiny a míjely prázdné pláže, ikonické rybářské loďky, několik místních, kteří po nás pokukovali a pár malých vesniček, začala se silnice před námi zvedat. Celou cestu nás provázelo nádherné počasí a minimální provoz, takže tahle jízda po severní části ostrova Lombok, která se kompletně táhne po pobřeží, byla vyloženě skvost. Jen ten mrak, který pevně seděl kolem našeho vulkánu, nesliboval nic dobrého. Navíc celá tahle oblast stále bojuje s následky zemětřesení, takže ani silnice už nevypadala tak příjemně jako prvních pár hodin. Netrvalo dlouho a už jsme ze skútrů vytahovali pláštěnky a bylo to jen tak tak. Teplota klesla, my jsme vjeli do tmavého mraku a obklopil nás déšť. Něco mi říkalo, ať jedu pomalu ať dávám pozor a tak jsem následovala svoji intuici a snažila se  být co nejvíce na pozoru. Minuli jsme vesničku a když už jsem tušila, že ta nejhorší část cesty, obrovský klikatící se kopec, po kterém vedla totálně rozkopaná cesta, už je za námi, přišla ta osudová zatáčka a já jelikož jsem navigovala a jela první, tak ta totální jáma čekala přesně na mě. I se skůtrem jsem se na asfaltce rozplácla jak žába a věděla, že

 

tohle bude pěknej průser

Bolest, strach, zima, nasrání… to všechno byly pocity, které se mi honili hlavou, když jsem ze sebe odtlačovala skůtr, ale hlavně ta bolest v noze nevěštila nic dobrého. Skůtr ležel u silnice, já seděla v blátě pralesa, spustil se ještě větší liják a já jenom koukala na díru v noze, ze které se valila krev. Uprostřed ničeho, kde nebyl ani signál, jsem věděla, že se na tu nohu už nepostavím.

Nějakým zázrakem se za několik minut objevilo pár kluků, kteří nás vzali do nejbližší vesnice. Realita je taková, že to je shluk dřevěných chatrčí podél cesty. Head, asi dvacetiletej kluk, nás vzal do jedné z nich, uvařil nám čaj a snažil se mě ošetřit tím málem, co doma měl. Nakonec zajel pro doktora do vedlejší vesnice. Ale slovo doktor bylo na evropské poměry hodně povznesené a tak mi tenhle klučina vydenzifikoval ránu a za 50 korun prodal antibiotika. Když ale vytáhl jehlu, že mi to zašije, to už jsem řekla resolutně ne, tohle bych fakt nemusela přežít. Na těch několik desítek minut jsem se stala atrakcí pro celou vesnici, což je ale asi to jediné, co by se asi stalo i u nás. Protože ten můj křík, při dezinflaci, musel vyděsit i všechny opice z pralesa.

Čas běžel, já ležela na improvizované posteli, kde asi spí celá Headova rodina, noha bolet nepřestávala, ale aspoň to krocení přestalo a musela jsem vymyslet co dál. Ti, které jsem potkala při cestování, mi říkají jungle girl a přesně teď nastal čas právě na moje jungle schopnosti. Musela jsem sebrat všechnu svoji sílu a znovu jsem usedla na skůtr.

Zlomená noha, příšerná bolest, ale nedalo se nic dělat,
potřebovala jsem se dostat do civilizace.

 

Následovali úporné 4 hodiny na skůtru, kdy nesmělo proběhnout žádné zaváhání, protože jestli zastavím a o tu nohu se opřu, tak se asi rovnou svalím jako sud s pivem. Až za tmy jsme se dostali do přístavu a já neměla sílu dojet ani o milimetr daleko. Samozřejmě nás ještě čekalo handrkování s majitelem skútru. Rozhodně to nebylo nic příjemného. Ale asi pochopil, že toho máme dost a tak po dlouhém handrkování jsme nakonec byly za 700 kč propuštěni a mohli jet na náš ostrov. Ještě jsem teda musela projít s tou otevřenou ránou kousek mořskou vodou, protože lodě tady neparkují tím nejelegantnějším způsobem. To už jsem myslela, že budu zase křičet, ale ustála jsem to, dobelhala se do hotelu a bez návštěvy doktora, jsem se jako správná jungle girl rozhodla, že i tohle vyléčím sama.

tlacitka-gili.gif
tlacitka gili meno.jpg
tlacitka.gif
tlacitka lombok.jpg
tlacitka-ari.gif
tlacitka-dobr.gif