• White Facebook Icon
  • White Instagram Icon

© 2019 by Eri Salcmann

je pět ráno a asi deset stupňů a já stojí na kraji silnice někde v Shan Hills. Společně s dalšími čtyřmi cestovateli čekáme na slíbený pick-up, který nás má vyzvednout po deseti hodinové cestě autobusem z rozpáleného Yangonu. Na tu zimu jsem opravdu nebyla připravená, ale co jsem si myslela, když chci vidět nejvýše položené jezero v Myanmaru. 

 

V hotelu v Nyaung Shwe jsou naštěstí na podobné situace zvyklí a tak jsem se mohla hned ubytovat a ještě na chvilku zalézt do postele. Nedočkavost a natěšení byly ale silnější než únava a tak jsem po pár hodinách sedla na hotelové kolo a rozjela se k Khaung Daing Natural Hot Springs. Nemalujte si to nijak růžově, to kolo bylo pravděpodobně z války a pokusit se na něm ujet těch 8 kilometrů, se žhavým sluncem v zádech, nebyla zrovna zábava. U stánku jsem si koupila tradiční klobouk a rozhodně šlapala dál. Odměnou mi byly 4 bazénky s horkou vodu, kde se během pár hodin vystřídali asi tři návštěvníci a tak jsem si mohla v klidu vychutnat zasloužený odpočinek.

 

Druhý den u snídaně jsem narazila na dvojici z Austrálie a Kalifornie a sedli jsme si tak, že jsme společně vyrazili prozkoumat jezero Inle. Na loďce, které se říká Long Tale, jsme obepluli místní vesničky, výrobnu stříbra a látek, market ale také plovoucí zahrady. Místo, kde se

 

na hladině ostrova pohupují záhony s rajčaty,

 

jahodami, květinami a vším možným, jsem popravdě vůbec nepochopila, protože jsme nebyli na mělčině, pod námi byla pěkná hloubka. Zastávku jsme udělali i v Indein Stupas, o kterých se vypráví, že je nechal postavit King Ashoka po Buddhově smrti.

Ale ten nejlepší pohled na jezero přichází až se západem slunce. Na obrovské vodní ploše se to pomalu začíná hemžit místními rybáři, kteří předvádí víc než akrobatické kousky. Tady se nenahazují pruty, tady se loví do prapodivných košů, které také slouží jako opora při řízení lodi. Rybář totiž na své mini lodičce balancuje na jedné noze a celé to vypadá spíš jako tanec, nebo nějaký posvátný rituál, než jako lov ryb. V západu slunce se navíc protahují stíny a vodní hladina odráží snad všechny barevné odstíny teplého slunce. Chlad začíná pomalu zalézat pod kůži a na druhé straně jezera vychází měsíc. A čas se zastavil. Tohle žádná fotografie nezachytí, tohle si uchovám ve svých vzpomínkách na věky.