Nedávno jsem v jisté skupině na fejsbůku odpovídala na otázku “Jak to chodí se skútry Thajsku” a za svou upřímnou odpověď a hlavně vlastní zkušenost jsem byla z téhle skupiny vyloučena. Podle mě jsem zas nic tak hrozného neprovedla tím, že jsem sdělila, že k půjčení skútru potřebujete pouze peníze a pas.

Nicméně mi to nedalo a hned jak jsem dorazila na ostrov Koh Lanta jsem vyrazila shánět svůj nový stroj. V Thajsku to není žádná věda, jednoduše se problem dá vyřešit na každém rohu, prakticky u každého stánku nebo restaurace. Po fejsbůkovém pokárání jsem se to ale rozhodla udělat přesně podle mého nejčistšího svědomí a vědomí. Do batůžku jsem si strčila svůj český řidičák a i moje oba mezinárodní, pas, propisku (na podepsání kontraktu), peníze a vyrazila za místním půjčovatelem.

 

A jak to tedy proběhlo?

Postarší provozovatel půjčovny s obřím úsměvem mi nechal osahat všechny stroje a jelikož není sezóna, vybrala jsem si ten nejlepší. Tentokrát teda nevybírám podle barvy, zkusila jsem brzdy, světla a jestli to jede, to mi na tenhle ostrůvek bude asi stačit.

Po tom co jsme se chvilku dohadovali o ceně jsme se nakonec domluvili – to dohadování k místní kultuře patří. Vytáhla jsem pas a všechny řidičáky a říkám, tak to nějak sepíšeme. Odpovědí mi byl ještě větší úsměv a mávnutí rukou. Stačí jen pas a peníze na dva dny😊

Aha a tak se aktivně ptám “A co když se něco stane?“, tak říká ať mu zavolám, ale že pojištění nemá. „No a co když mě zastaví policie?“ Na to otevřel sedadlo skútru,

prstem ukázal na telefoní číslo napsané na vnitřní straně,
usmál se od ucha k uchu a říká
“Tak jim řekni, ať mi zavolají.”

 

A takhle to v Thajsku chodí. Neříkám, že je to dobře, ale pokud sháníte skútr na malém ostrově, jiné způsoby asi nemáte. Je to samozřejmě vždycky risk, protože pokud se vám něco stane, nebo pokud skútr vůbec řídit neumíte, může vás to stat víc než hodně peněz. Takže to chce opatrnost, helmu a hlavně žádný alcohol.

 

​