Dalších 500 kiláků za mnou. Dneska to bylo výživný. Přes jeden z nejdelších vysutých mostů na světě (Rio–Antirrio bridge) jsem překonala Korintský záliv a konečně se ocitla na Peloponéském poloostrově.

Je to trošku ujetý, ale už jsem tak strašně zažraná do místní historie, že jsem celou cestu poslouchala řecké báje a pověsti. Nicméně jednu zastávku jsem totálně podcenila a připadám si jako negramot. Tak velkou památku jako je Starověká Olympie, se mi nepodařilo najít.  Respektive do města Olympia jsem dojela, ale archeologický park, jeho parkoviště nebo aspoň nějaký ukazatel jsem fakt nenašla, a protože mě už trochu tlačil čas, raději jsem se ani o žádné velké pátrání nepokoušela.

Čas se dneska ale vážně spiknul proti mně a do města Kalamata jsem vjela po sedmé, ač mělo předání klíčů od mé nové ubykace proběhnout v sedm.

Téměř s jazykem na vestě (sice jsem jela autem, ale přišlo mi jako když běžím) jsem úspěšně zdolala centrum a podle navigace směřovala cestou přímo k úpatí obrovského pohoří, které se zvedá od pobřeží. Silnička se zužovala a téměř 200 stupňové zatáčky se zdály super nepřekonatelné. Představa, že v tomhle kopci, budu muset někde parkovat, mě vyloženě pálila v zádech. Jenže to je většinou cena za bydlení s výhledem, které mě dnes čekalo.

Malé studio s obrovskou terasou a houpacím křeslem. Nade mnou byla jen jedna řada domů a tak jsem měla Messenianský záliv takřka pro sebe. Usměvavá Theoni mě čekala na zápraží a jako správná Řekyně mě během další hodiny téměř nepustila ke slovu. Brzo ale pochopila, že toho mám po cestě opravdu dost a tak jsme se v ‘našem’ rozhovoru rozhodli pokračovat za několik dní.

Theoni mě vytáhla na kafe do místního přístavu,

protože v přístavu mají vždycky dobrý kafe.

 

Vyprávěla mi kdesi cosi, jako bychom se znali léta a nenechala si pro sebe nejmenší drobnost. Smích střídal údiv, ale to co mi utkvělo v hlavě je její jeden velmi pevný názor:

‘Víš všechny země by měli Řecku platit nějaký poplatek vyzřívání našeho jazyka. Většina jazyků pochází z Řečtiny. To by si měl každý uvědomit a měli by nám za to platit, tak by se dala řecká krize řešit…

 

Myšlenka je to určitě zajímavá, ale řešit takhle státní krizi, to asi neprojde…  To i my bychom se možná měli dožadovat peněz z každého knižního výtisku, který vymyslel Guttenberg. Nicméně lidi se můžou lišit v názorech, ale když si sednou, tak si sednou a to se nám s Theoni podařilo. Po několika prokecaných hodinách mě ještě vzala do místní pekárny/cukrárny, kde mě doslova a do písmene totálně přecpala výbornými sladkostmi a jelikož Vánoce jsem za rohem, dostala jsem na cestu krabici Katalánského cukroví.

mexiko.gif
tlacitka-majské.gif
tlacitka-cancun.gif
tlacitka-isla-mujeres.gif
tlacitka-dobroty-mex.gif
  • White Facebook Icon
  • White Instagram Icon

© 2019 by Eri Salcmann