Malý ostrůvek na dohled z Kankůnu se nesmí vynechat. Stačí chytit ferry, která staví na několika místech (Puerto Juarez, Playa Turtugas, El Embarcadeero a  Playa Caracol) a za necelých 30 minut už se můžete procházet po Mexickém ostrově.

 

My jsme vyrazili dopoledne, abychom stihli co nejvíc. Samozřejmě jsme chtěli vidět místní pláže, ale i tu odlehlejší a klidnější stranu ostrova.  Teplota se šplhala ke třicítce, a tak představa šlapání na kole po silnici, nebyla zrovna naším snem. Naštěstí místní domorodci nelení s turistickými nápady a hned v přístavu jsme si mohli půjčit golfový vozík. S cenou jsme se snažili hnout nenápadným smlouváním, ale bohužel i na to jsou tady připravení. Nakonec jsme jako všichni zaplatili 800 kč na den (Je to celkem dost, protože stejnou cenu jsem v Mexiku zaplatila za půjčení auta na tři dny) a mohli vyrazit.

 

Namířili jsme si to nejprve na místní pláž, kde jsme se uvelebili ve vyhlášeném houpačkovém baru. Chvíli jsme váhali, jestli si dát koronu a nebo striktně dodržovat řidičské povinnosti. Vyhrál kompromis, jedno pivo napůl, aby se neřeklo😊

Slunce pálilo, turisti se smažili na slunci a několik vysmátých Australanů už do sebe lámalo několik panáků. Do oka mě praštila i skupinka sedící stranou, kteří tu byli jako doma a ano, byly to místní námořníci (nějak mám na tyhle kluky oko).

 

Po asi hodině okukování bylo na čase zvednout kotvy a vyrazit napříč ostrovem. Nastartovali jsme ten náš koráb a po přejetí několika silničních zpomalovačů (ty jsou v Mexiku vyhlášené) si to pádili rychlostí chůze na jih ostrova. Projížděli jsme po Avenida Ruida Menido a za námi se tvořila velká kolona aut. “To naše vozítko je opravdu nějaké zpomalené“,

 

ale jen co jsem to dořekla, přestalo jet úplně.

 

Tak to je super, máme na celý ostrov cca 4  hodiny a teď budeme řešit rozbitý golfová vozík. No tak to je to poslední, co se mi chtělo. Zkusili jsme ještě několikrát nastartovat, ale bezúspěšně. Odpolední slunce pálilo jako blázen a my jsme věděli, že se tomu nejhoršímu nevyhneme. Usedla jsem za volant a můj spolucestovatel, český Tom Cruis, sundal tričko a ze všech sil se opřel do zad povozu. K půjčovny to naštěstí nebylo moc daleko, řekla bych takový kilometr, ale celá tahle eskapáda proběhala za neskutečné podpory kolemjdoucích. Doslova ze všech barů, ale i obchůdků, které jsme míjeli (a tady je jeden vedle druhého) vybíhali lidé a tleskali, zpívali, pokřikovali, pískali, tančili a někteří se zapojili do tlačení. Z Randánka tekly doslova proudy potu, ale

 

svojí půl hodinu slávy si vychutnal, protože pro tenhle ostrov byl hrdina😊

 

a díky jeho záchranářskému činu, jsme měli dost času prozkoumat i celý jižní cíp, kde je naopak jen klid a ticho a výhled na blankytně modré lány mořské vody.

 

 

cestování Mexiko příbeh z cest traveling Isla Mujeres

  • White Facebook Icon
  • White Instagram Icon

© 2019 by Eri Salcmann